Kdyby tomu tak bylo, tak by se euroskeptici nemohli ženit ani vdávat aby nestratili svou dosavadní suverenitu a svobodu. Každý z nás přece ví, že nejmenším společenstvím na světě je rodina a pouze jedinci z nás se neoženili a nezaložili rodinu. Euroskeptiků je však mnohem víc a proto mi tito lidé připadají spíše pokrytečtí. Ve snaze se zviditelnit šíří kolem sebe přehnané obavy a nejistotu ze sjednocování a případné federalizace Evropy, aby při jakékoliv příležitosti nesouhlasu s rozhodnutím Evropské únie mohli do světa křičet "my jsme vás na to upozorňovali, my jsme to již tenkrát předpovídali".
Neodvážili jsme se snad v roce 1989 vystoupit z bloku socialistického a vstoupit do bloku kapitalistického? Již tehdy jsme všichni věděli, že chceme kapitalizmus a svobodu se vším všudy a jen ti naivní si mohli myslet, že budeme žít bez problémů. Kde tehdy byli dnešní euroskeptici aby veřejně hlásali jaké nástrahy a nebezpečí na nás v kapitalizmu čekají? To tehdy činili pouze ortodoxní komunisté, kteří pravděpodobně ze svých nezkompromitovaných soukmenovců vytvořili armádu euroskeptiků. Když potom za ně dizidenti a studenti odvedli nutnou špinavou práci se vyrojili a začali strašit před nedokonalou Evropskou unií. Ani ten největší euronadšenec si nedovolí tvrdit, že Evropská unie je dokonalou organizací na jejímž vývoji není třeba pracovat, ale jak ruzumné myšlení většiny národa ukazuje, neexistuje lepší alternativa, než se na tomto vývoji vlastním přičiněním podílet a vytvořit si Evropu, kde by spolu vedle sebe spokojeně a v míru mohly žít všechny její národy a společně se bránit nebezpečným nástrahám dnešního světa.
Koneckonců moudrá pověst z našich národních dějin „O Svatoplukovi a jeho třech synech" oprávněnost takového postoje k Evropské unii jenom potvrzuje.