To znamená, že mi buďto bude odborně a věrohodně vyvrácen můj názor nebo v opačném případě bude existence zmíněného problému potvrzena a budou naznačeny kroky k jeho odstranění. Jak se však ukázalo, byl jsem ve svých předpokladech příliš naivní, neboť tak to vůbec nefunguje. Obdržel jsem dva druhy odpovědí. Buďto byl touto odpovědí pověřen někdo z úředníků, který svou kvalifikací nemohl úkol plnohodnotné odpovědi splnit, a když došly argumenty, tak korespondence skončila. V lepším případě byla s určitou nevolí sice existence problému přiznána, ale zároveň jsem byl ujištěn, že se s ním musím smířit, neboť se s tím nedá nic dělat, čímž se opět nic nevyřešilo. No a ten druhý druh odpovědí byl, že jsem se na mé podání žádné reakce nedočkal. Zřejmě asi závažnost problému, který popisuji v mém blogu z 3.února 2010 “Stát a soudy versus Benešovy dekrety“ není pro stát tak veliká, aby ho bylo třeba řešit.
Blog | Tomáš Čepl